Dýmka míru
Zbývá nám posledních dvacet minut k vytouženému cíli. Došli bychom k nádhernému plesu. Je jasno, nebe azurově modré, bez mráčků. Sem tam zafouká mírný osvěžující vánek. Co více si přát.
„Pojď, půjdeme, to není tak náročné, jak to vypadá," povídám a snažím se, aby můj hlas zněl motivačně a optimisticky. Ovšem narazím tak akorát na výraz sfingy. „Zkus to, nic to není." Sfinga se ještě více zatvrdí. „Řeknu někomu, až půjde kolem, převedeme tě." Sfinga si opovržlivě měří moje snažení a pomalu se obrací na cestu zpátky. „Počkej, zkusíme to přejít spolu ." Ještě chvíli šaškuji, přesvědčuji, žadoním, a pak se mě zmocní příšerný vztek. Takový ten rudý hněv, že člověk neví, co se sebou. Vlečeme se skoro celý den a pán si teď couvne ! Mám chuť postavit se doprostřed cesty a zaječet: „Ty posero ! ". Nebo něco podobně konstruktivního.
„Běž nahoru sama, já tu počkám," prohodí přes rameno. „Cože, zbláznil ses !" Sedám si na trávu a dýchám zhluboka. „Co teď ?" Praštit ho nemůžu, i kdybych strašně ráda. Udělat scénu taky ne, co kdyby někdo šel. Sedá si vedle mne. Skřípu vzteky zubama a mozek mám zalitý zlobou. Napadá mě jediná tvůrčí myšlenka a to je nafouknout se a celý den s ním nepromluvit. Ani slovo ! Zkazil mi výšlap!
Najednou si vzpomenu, že máme v batohu naše dýmky a tabák. Vozíme je s sebou na cesty. Když máme náladu a narazíme na pěkné místo, posadíme se a pokuřujeme z dýmčiček. „Sedneme si a dáme si dýmku," procedím přes zuby, „ a pak se uvidí." Pomalu dávám tabák do papírku, propíchám, nacpu do dýmky, můj přítel také, a zapálíme si. Kolkolem ticho, potok zurčí, sem tam vykřikne káně.
Sedíme proti sobě, pokuřujeme a ten dým rozpouští můj hněv, uvolňuje moji zlobu a vztek. Vítr odnáší kouř daleko pryč a s ním i moji zuřivost. Začnu se v duchu smát sama sobě, své umanutosti, hlouposti a hlavně své tvrdé hlavě. „Tak víš co, vrátíme se zpátky a půl hodiny odtud je rozcestí, tam vybereme jinou trasu."
Vyklepeme dýmku a jdeme. Zbytek dne je úžasný. Cesta je těžká, pořád strmě vzhůru, ale kolem barevné koberce květů, bylinek a nádherné výhledy. Ale největší bonus je - smíření všech členů výpravy. To jest mne a mého přítele.
Tak mě napadlo, proč asi indiáni kouřili dýmku míru.
Při tom pokuřování, při té vůni tabákového dýmu, se prostě lépe jedná. Hrany se obrousí, bojovnost se pomalu vytrácí a člověk je tak nějak více lidumilný, vlídnější a chápavější.
Myslím, že by se to mělo zavést do všech vlád a senátů a ke všem důležitým jednáním. Ke zdaru mnohé věci by jistě přispělo, kdyby státníci, politici a veřejní činitelé rozšafně bafali z dýmky a svoje spory viděli přes tu dýmovou clonu tak nějak měkce, s nadhledem a s humorem.
Jana Horáčková
Zasadila jsem s tebou jabloň.
S přítelem jsme v dubnu zasadili jablůňku.Pak přišly dny nedorozumění, smutku a neskutečného dusna.Období tmy, kdy cokoliv jeden z nás dvou řekl, tak bylo špatně.Kupodivu taková,,maličkost", jako je jabloň před domem, mi pomohla.
Jana Horáčková
Nejkrásnější dárek k svátku.
Co si přeješ k svátku? Tak zní často otázka, kterou dáváme svým nejbližším. Málokdy se dočkáme odpovědi. Pak si lámeme hlavu, co svým milým koupit nebo vyrobit. Mně udělal radost dárek, o kterém píšu ve svém dnešním článku.
Jana Horáčková
Radost a smutek - dvě strany téže mince.
„Jen samota zná sladkost lásky, jen slzy vědí, co je smích, jen mládí zjistí, co jsou vrásky a hladový, co plný břich.“
Jana Horáčková
Moji bezdomovci
Domov je přístav. Domov je útočiště. Domov je pocit bezpečí. Domov je místo, kde se můžeme setkávat se svými nejbližšími. Ne každý má však to štěstí.
Jana Horáčková
Báseň je šepot duše.
Co je báseň? Ozdoba všedního dne. Objeví se tiše a jako motýl lehce usedne na naše rameno. Odhaluje nám krajiny v nás i kolem nás svým osobitým a poetickým jazykem.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Steinmeier si v Praze může zlepšit reputaci. Poškodil mu ji döner v Turecku
Pondělní dvoudenní návštěva Česka s fotkami od Vltavy je pro německého prezidenta Franka-Waltera...
Člověk v tísni poprvé sbírá peníze na Palestince. Hamásu nepůjdou, slibuje
Největší a nejznámější česká humanitární organizace se odhodlala k bezprecedentnímu kroku. Poprvé...
Exprezident Klaus nepovažuje dvacet let Česka v EU za úspěšné období
Exprezident Václav Klaus vystoupil silně kriticky ke dvacátému výročí vstupu České republiky do...
OBRAZEM: Dvě různá řešení příkladu s cukrovím. Řešte hlavolamy přijímaček
Na vyhodnocení jednotné přijímací zkoušky budou uchazeči o střední školy a víceletá gymnázia čekat...
- Počet článků 11
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 300x
Bydlím v Liberci ve městě obklopeném krásnými horami. V současné době pracuji jako fundraiser v Hospici sv. Zdislavy. Mám dvě dospělé děti. Ráda kreslím, píšu, čtu, chodím na výlety a koukám se na filmy.